Synflorix

Jaká onemocnění pneumokok způsobuje?

Pneumokok (Streptococcus pneumoniae) je bakterie, která vyvolává široké spektrum onemocnění a postihuje děti i dospělé na celém světě. Existuje více než 90 sérotypů bakterie Streptococcus pneumoniae, které způsobují více či méně závažné infekce. Symptomy onemocnění se liší podle typu infekce.

Pneumokokové infekce se obvykle dělí do dvou kategorií.

1. Neinvazivní pneumokokové infekce

• zánět průdušek,
• zápal plic,
• zánět středního ucha,
• zánět dutin.

Zánět středního ucha

Akutní záněty středního ucha jsou jednou z nejčastěji diagnostikovaných infekcí u dětí. Zánět středního ucha může být způsoben celou řadou bakterií a virů, z nichž mezi nejčastější patří právě pneumokok. Zánět provází hromadění tekutiny ve středním uchu, což ovlivňuje přenos zvuku z vnějšího ucha a může vést až ke sluchovým obtížím. Otok a přítomnost tekutiny ve středním uchu vyvolává vzestup tlaku, který je neobyčejně bolestivý a může způsobit prasknutí ušního bubínku. Léčba často vyžaduje propíchnutí ušního bubínku, díky kterému se uvolní nahromaděná tekutina, a následné podání antibiotik.

Většina dětí onemocní akutním zánětem středního ucha ještě před dosažením třetího roku života. U dětí, které onemocní akutním zánětem středního ucha poprvé již před 12. měsícem věku, se zpravidla záněty středního ucha opakují. Onemocnění je bolestivé a navíc vyřazuje dítě z běžných denních aktivit. Opakované akutní záněty středního ucha často vyžadují chirurgický zákrok, který spočívá v zavedení ventilační trubičky do dutiny středoušní skrze membránu bubínku. Trubička zajišťuje přísun vzduchu a umožňuje tak odvod tekutiny a ventilaci středoušní dutiny.  

Zánět středního ucha ovšem nezpůsobuje pouze pneumokok, ale i mnoho dalších bakterií a virů. Vakcína Synflorix chrání pouze před infekcí vyvolanou bakteriemi, proti kterým byla vakcína vyvinuta.

2. Invazivní pneumokoková infekce

Mezi invazivní pneumokokové infekce patří:

• bakteriemie,
• otrava krve (sepse),
• závažné formy zápalu plic (pneumonie),
• zánět mozkových blan (pneumokoková meningitida).

Bakteriemie

Při závažném průběhu pneumokokového onemocnění se mohou dostat bakterie do krve. Přítomnost bakterií v krevním oběhu se nazývá bakteriemie. Dočasná bakteriemie nemusí být závažná, protože vyvolává imunitní reakci, díky níž se organismus s bakteriemi vypořádá. Nicméně u dětí, které nemají ještě plně vyvinutou obranyschopnost, hrozí riziko závažnější formy bakteriemie. Bakterie se v tomto případě šíří krevním oběhem a napadají orgány. Bakteriemie se tak může rozvinout například v meningitidu či septikémii a selhání orgánů.

Sepse (otrava krve)

Sepse, laicky známá jako „otrava krve“, je životohrožující stav organismu - celková reakce organismu na infekci. Tato reakce je způsobena proniknutím patogenů nebo jejich toxinů do krve a z ní pak do celého těla. Následkem šíření infekce krví do celého těla dochází k postupnému selhávání životně důležitých orgánů. Nejzávažnějším projevem sepse je takzvaný septický šok. Mezi nejohroženější skupiny patří malé děti, senioři a chronicky nemocní jedinci.

Mezi příznaky sepse patří:

• vysoká teplota (horečka) nad 38 °C nebo nízká teplota pod 36 °C
• zvýšená dechová frekvence > 20/min
• zvýšená tepová frekvence > 90/min
• snížený krevní tlak
• snížený objem vyloučené moči
• letargie, poruchy vědomí

Zápal plic (pneumonie)

Zápal plic je jednou z nejčastějších nemocí způsobených pneumokoky. Příčinou jsou choroboplodné zárodky, které se dostanou do plic a způsobí zánět plicních sklípků a přilehlé plicní tkáně. Mezi příznaky onemocnění patří : horečka, kašel, dušnost, bolest na hrudníku, zrychlené dýchání, slabost, někdy nevolnost, zvracení, bolest hlavy. Možné jsou závažné komplikace, jako empyém (hnis v pohrudničním prostoru), plicní absces (hlíza = dutina vyplněná hnisem) nebo perikarditida (zánět osrdečníku).

Zánět mozkových blan (meningitida)

Pneumokoková meningitida je zánět mozkových blan způsobený pneumokokem (který pronikne do mozkomíšního moku). Infekce se projevuje horečkou, zvracením, bolestí hlavy, neklidem, poruchou vědomí, či křečemi. Pneumokok patří k nejnebezpečnějším původcům tohoto onemocnění u dětí. Výjimkou nejsou bohužel případy, kdy je pneumokoková meningitida smrtelná. 10–20 % pacientů, kteří ji přežijí, má trvalé následky, jako jsou hluchota, poškození mozku, poruchy paměti, chování, učení, soustředění. Meningitida se léčí antibiotiky, vzhledem k  nadužívání antibiotik u lehčích onemocnění však narůstá odolnost bakterií vůči tomuto druhu léčby. I z tohoto důvodu je prevence pomocí očkování zásadní.

Koho pneumokok ohrožuje nejvíce?

• malé děti do věku dvou let,
• lidé starší 65 let,

Mezi další ohrožené skupiny patří:

• jedinci, kteří mají zdravotní komplikace, jako je HIV nebo diabetes, které oslabují imunitní systém, 
• jedinci, kteří podstupují léčbu nebo užívají léky oslabující imunitní systém, jako je například chemoterapie, 
• jedinci, kterým byla odstraněna slezina, nebo jedinci s nedostatečnou funkcí sleziny, 
• děti s kochleárním implantátem,
• jedinci, kteří již prodělali invazivní pneumokokové onemocnění.
• lidé, kteří kouří a nadužívají alkohol.

Největší riziko nákazy pneumokokem hrozí od pozdního podzimu do začátku jara.

Jak se pneumokok šíří?

Pneumokoková infekce je méně nakažlivá než rýma nebo chřipka. Většinou se imunitní systém vypořádá s bakterií pneumokoku dříve, než pneumokok zapříčiní onemocnění. K vypuknutí pneumokokového onemocnění dochází často v prostředí, kde se koncentrují lidé, jako jsou jesle, mateřské školky, domovy pro staré lidi nebo zařízení pro bezdomovce.

S některými sérotypy pneumokoku se imunitní systém vypořádá snadněji, jiné jsou odolnější a způsobují závažnější infekce. Osm až deset ze všech pneumokokových sérotypů je zodpovědných za dvě třetiny vážných infekcí u dospělých a za většinu vážných infekcí u dětí.

Pneumokok vstupuje do lidského těla nosem a ústy; infekce se šíří kapénkami podobně jako rýma nebo chřipka. K šíření dochází nejčastěji: 

• přímým kontaktem, například při kašli nebo kýchnutí. Do vzduchu se dostávají drobné kapénky obsahující bakterie, které mohou druzí vdechnout. 
• nepřímým kontaktem, kdy se infikované kapénky dostanou například z ruky na dveřní kliku. Pokud se někdo dotkne infikovaného předmětu a posléze si sáhne na nos nebo do úst, může se nakazit pneumokokem.

U nosiče bakterie se nemusí pneumokoková infekce projevit.

Pneumokoky jsou totiž často přítomny u zdravých dětí i dospělých v ústech a nosu, aniž by jim způsobovaly jakékoliv zdravotní komplikace. Dospělý i dítě může být dlouhodobě přenašečem bez známek onemocnění. Takovéto nosičství se častěji vyskytuje u malých dětí, které přenášejí bakterie na další děti dotykem nebo kašlem. Pokud dojde k oslabení imunity, bakterie mohou vyvolat pneumokoková onemocnění. Nejčastěji způsobují onemocnění kojenců a batolat. Děti se mohou velmi snadno nakazit od sourozenců, v jeslích nebo školkách.

Co pomáhá v ochraně před vznikem onemocnění:

Šíření pneumokokové infekce lze předcházet dodržováním jednoduchých hygienických opatření, na která je třeba dbát zejména u malých dětí:

• myjte si pravidelně a pečlivě ruce, zvláště před jídlem a poté, co jste se dotýkali nosu nebo úst.
• kašlejte a kýchejte do kapesníku a umyjte si ihned poté ruce.
• nesdílejte s nikým skleničky, příbory a ostatní kuchyňské náčiní.
• účinnou formou pevence je očkování proti pneumokokům, například vakcínou Synflorix.